POLÁRNÍK ŘÍJEN 2001

POLÁRNÍ ZDRAVÍ

STRANA 4

Antikoncepce ve světle polární záře

     V tomto okénku Vás budeme pravidelně informovat o problematice trvale udržitelného zdraví v polárních podmínkách, upozorňovat na nástrahy, které Vašemu zdraví připraví polární výpravy. a nabízet preventivní opatření i radit, jak se zbavit neduhů již vniklých.

Antikoncepce ve světle polární záře

     Toto téma, může názorně ilustrovat, kterak se zdánlivě banální a dnes již všeobecně známá problematika zabránění nechtěnému těhotenství změní v polárních podmínkách ve tvrdý oříšek.

     Nadějný kanadský polárník Bery Clog, který podcenil tuto problematiku a vybavil se pouze prezervativy si zmrzlým celofánovým obalem bolestivě nařízl ústa při neúspěšném pokusu o rozbalení. Navíc jeho šabatka otěhotněla a na další polární výpravu ho již po svatbě nepustila.

     Bery naštěsní zodpovědně informoval o tomto svém neúspěchu v časopise kanadských polárníků „The North“, kde se následně rozpoutaly ostré polemiky o možnosti užití hormonální kontracepce. Zprvu nadějný pokus, který uskutečnil redaktor tohoto časopisu Dak Pinguinlikebird se svou šabatkou skončil fiaskem po překročení 84. rovnoběžky, kdy udeřil mráz –36°C .Šabatka ze strachu před omrznutím odmítla sundat palčáky (v rukavicích pak nedokázala vyloupnout tabletku z blistru) a rovněž otěhotněla. (Naštěstí ji cestou k pólu smrtelně napadl polární vlk a Dak redaktorem zůstal).

     Další odvážný pokus provedl reverend Samuel Kangaroo. Tento neohrožený australský kněz vedl výpravu do Antarktidy, kde na polární stanici Icicle hodlal ověřit metodu

plodných a neplodných dnů na deseti křesťanských polárnících ze Sydney. Jako kněz znal sice tuto metodu dokonale, zapomněl však počítat s délkou polárního dne (1/2 roku) a pokus ukončil již 2 .den (pro nedostatek jídla) se závěrem, že čekání na neplodný den je v polárních podmínkách neúnosné.

     Prof. Tomü Kappanen z univerzity ve švédské Upsale označil problém kontracepce v polárních oblastech za neřešitelný poté, co ztroskotal i jeho experiment s přerušovanou souloží. Při pokusu, který uskutečnil ve Finském Rovaniemi v roce 1975 přimrzl stydkým ochlupením ke své šabatce a přes značné úsilí se mu nepodařilo styk přerušit – ostatně ani důstojně ukončit.

     Ve svém vlastním autorském bádání jsem dospěl k několika důležitým závěrům. Příkladně můžeme vyloučit, že by se mohl polárník dát sterilizovat podvazem chámovodů. Dle mého odborného názoru by se tím porušila přirozenost mužského pohlaví, což by jistě narušilo jedincovo polárnictví. Rovněž vylučuji sterilizaci šabatky, protože dle českých zákonů ji lze provést až po 4O. roce věku a přiznejme si, že nikdo z nás – zasloužilých polárníků takovou šabatku nemá. Antikoncepční injekce zamrznou už při –5°C a tak se zdá, že to, co deklaroval Kappanen již v 70. letech, je neotřesitelná pravda.

     Jak už to však ve vědeckých kruzích bývá, po desetiletí pevná

dogmata se zhroutí příchodem geniálního badatele či geniální teorie. V případě mé publikace se naráz splnily obě tyto podmínky. Pečlivou analýzou úvodního problému a přehodnocením některých přežívajících bludů, jsem redukoval výzkum na zodpovězení několika základních otázek a řešení vyplulo na povrch v podstatě samo.

     První a skutečně základní z otázek zní: Co je pravým důvodem nechtěného otěhotnění? Odpověď se přímo nabízí – je to SOULOŽ!!!!! Druhá otázka jednak boří přežívající blud a zároveň nás dostává k jádru problému. JE skutečně SOULOŽ v polárních podmínkách potažmo v podmínkách polární výpravy NUTNÁ? Domnívám se že není a navrhuji řešení – na polárních výpravách nesouložit.

     Kromě řešení nechtěného otěhotnění nabízí tato metoda řadu „vedlejších produktů“. Polárník může myslet na důležitější věci, nemusí dbát o svou čistotu ani

střízlivost, získá pocit nezávislosti na své šabatce a více si cení přátelství svých druhů – ostatních polárníků. Dále šetří cenné síly a snižuje kalorický výdej.

          Sám jsem svou metodu vyzkoušel na III.VPVRK, na cestě k severnímu poli i na TVR a s potěšením (nebo spíše bez něj?) mohu konstatovat, že funguje dokonale a nelze než ji doporučit všem polárníkům.

Ssd. MUDr. Leša Toman, ženský lékař - organizátor polárních výprav

Volejte řediteli aneb kam kráčí Rudovize?

rozhovor s ředitelem významného polárního média

.

     Položili jsme se sousedovi velkému tvrdému šutrákovi zasloužilému polárníku řediteli Rudovize několik otázek, které se často opakují u návštěvníků klubových webových stránek. Pan ředitel odpověděl s jeho pověstným klidem tak, že i bez dlouhých řečí dostatečně objasnil dotazovanou problematiku.

Polárník: Pane řediteli, proč jsou písmenka na Rudovizi tak malá, místy až nečitelná?

Rudovize: Držte huby, rypáci!

Polárník: Děkuji za rozhovor.

KULINÁŘSKÝ KOUTEK

Daněk skvrnitý – Dama dama

     Na následujících řádcích se pokusím velmi stručně popsat jak vychovat, slovit, vyhnat z kůže, rozdělit, polárnickému jazýčku řádně připravit a sežrat malé sotva 15 kilové dančátko.

mladých kusů. Ty je třeba ihned po zastřelení (převážně ráže .22 Hornet, .222 Rem, 5,6x50 R Mag a  5,6x52 R) vyrušit (velký vývrh) a pověsit do chladné místnosti, kde musí zvěřina alespoň den až tři zamřít. Poté se dančátko naloží (např. do motorového vozidla škoda 105) a odveze směrem k základnímu táboru pod horou Šerlichem nedaleko Deštného v Orlických horách.

     Jen co je zvířátko jehož kalného pohledu již byli polárníci ušetřeni vyhnáno z kůže nastává ona pekelná práce s čtvrcením divokého zvířete. Jeho mohutné svaly a šlachy jako z ocele jenom s největší námahou překonávají ostré nože polárníků a jejich hostů a jen díky jejich téměř nelidskému úsilí je kolem druhé hodiny ranní cítit dančí guláš. Ostatní kusy divokého masa jsou umístěny v ledových jamách k dalšímu zpracování.

     Ráno po kruté noci plné různých smrští přijde hrnec guláše vhod a jediné, co zbývá, je lítost nad neodhadnutým množstvím. Mělo ho být mnohem víc. Naštěstí není všem dnům konec.

     Ze zajetí ledové jámy vysvobozená žebra a krk, jsou po důkladném potření směsí česneku, oleje a tajného koření umístěna do žhavé trouby. Za krátkou dobu se už základnou rozprostírá příjemná vůně pečeného masa. Však také vydatná strava přijde polárníkovi k smrti znavenému náročným výstupem na Šerlich vhod. Ale žebra jsou malá a krk také není žádná věčná zásobárna masa a tak je paralelně připravováno několik málo kilogramů steaků.

     V troubě se mezitím peče dančí hřbet a svíčková na hřebíčku. Tento podáván s pomeranči je vítaným obohacením na vitamíny jinak chudé stravy polárníka.

     Večer zakončí ještě 3 kila flambovaných banánů a polárník může jít s klidem člověka, který pln energie jistě nezmrzne, v klidu spát.    

     Následující den je již ve znamení příprav na cestu domů a tak chuťovka v podobě dančích medailónků v cibulové omáčce již jenom velmi lehce podtrhne velmi pěkně strávený polární weekend.

Dobrou chuť!

Lesůpán Čerňas

Mohutné svaly a šlachy překonávají nože polárníků…

     Daněk je tvor pro polárníka exotický, jeho prapůvodním areálem jsou stepní oblasti dálného východu. Do našich krajin byl přivezen v některém z minulých století a to především pro potěchu oka vladařů a panovníků a také pro svou nádhernou trofej. Jeho paroží má specifický lopatovitý tvar a tak se velmi  pěkně vyjímá na chodbách zámků, hradů a nad krby téměř ve všech lidských obydlích a příbytcích. Pravdou je, že pro polárníka má daněk význam zcela jiný. Pochopitelně z paroží lze zhotovit hroty šípů a kopí pro lov tuleňů a mrožů, ale co polárníka opravdu potěší je daňkovo jemné, křehké velmi výživné a chutné maso.

     Cesta špalíčku masa na polárníkovu pánvičku začíná někdy na konci října a začátkem listopadu, kdy probíhá v našich krajích dančí říje. Tehdy spolu statní daňci-samci svádějí boj na život a na smrt o své, mimochodem stejně chutné, daněly-samice. Vítěz těchto zápasů se potom stává otcem malých krásných puntíkatých dančátek, která vesele

.

pobíhají celé jaro a léto po našich lesích a hájích zejména potom ale v našich oborách.

     S příchodem podzimu, kdy dochází k masivnímu nárůstu mlh a inverzní oblačnosti vinou neukázněných a plýtvajících řidičů motorových vozidel, dochází k hromadnému úhynu na předávkování olovem a to zejména u