polarni.medved@seznam.cz

klub polární záře

polární medvěd

POLÁRNÍK

Polárníci všech zemí, spojte se!

ŘÍJEN 2001

 

Stránka 01Stránka 02Stránka 03Stránka 04Stránka 05Stránka 06Stránka 07Stránka 08
www.polarni.medved.zde.cz - elektronická verze oficiální tiskoviny Klubu Polární Záře

 

POLÁRNÍK ŘÍJEN 2001

AKTUALITY

STRANA 2

 

 

 

 

Aktuality z dobývání severu

včetně kvízu pro sobotní odpoledne

.

     Nedávno se v odborném tisku objevilo několik zpráv, zabývajících se situací v oblasti dobývání  a objevování dosud neprobádaných míst na dalekém severu. Z jejich výběru je patrné, že pořádání dobrodružných výprav je činnost velmi důležitá a nesnadná, protože i největší kapacity v tomto oboru v současné době polevují v úsilí a hledají jiné uplatnění. Následující řádky o tom jasně vypovídají. Posuďte sami. 

 

Kaagunnaq loví se svým psím spřežením v oblasti Thule.

Meteorologická stanice Daneborg byla v roku 1975 zrušena.

Jorgen Kuppel je invalidní důchodce a žije v Dánsku.

Erik Kim Borleas je učitelem základní školy.

Frank Alesund vstoupil do vojenských služeb Spojených národů.

Amélie se dostala do zoologické zahrady v Alborgu.

Fort George byl v souvislosti s výstavbou největší světové hydroelektrárny v roce 1980 vyklizen.

Thom Manning navštěvuje muzea a napsal mnoho srovnávacích pojednání o arktických savcích.

Ruback Nivikkanng pracuje v Longyearu.

Olav Ellesmer bývá k nalezení za katedrou Vyskoké školy zemědělské v Oslo.

Poul Sermeq dokončil v roce 1979 studium biologie na kodaňské univerzitě. Hned potom odjel na Aljašku studovat pižmoně.

Dr. Christian Vibe je vědeckým pracovníkem Zoologického muzea v Kodani a zabývá se výzkumem výchylek arktického klimatu.

Rob Dean přešel na odpovědnější místo v městě La Pas.

 

Pro chytré hlavy: odpovězte správně na otázku: Je Amelie sestřenice Daneborga?

Nápovědou může být kniha Nanuk od Ivarse Silise, která vyšla v 1981 v grónském nakladatelství Aallassaqut v nákladu 1200 výtisků.

 

 
Jazykový koutek
(LANGUAGE CORNER, SPRACHEWINKEL)

Zde se seznámíme se základními obraty, které polárník může upotřebit při svých nesčetných dobrodružných výpravách.

Polárnicky

Cizinsky

ÚVOD (INTRODUCTION, GESPRÄCHBEGINN)

Dobrý den

1. Dobrý den (vhodné zejm. při výpravách v prostředí Orlických hor, zvl. účastní-li se ssd. Míla)

2. Grísgot (v oblasti plné germanismů)

3. Hallo, how do you do?

    I am very glad to meet you! (všude jinde)

 

FRÁZE (PHRASES, PHRASEN)

Jak se máte?

1. Wie geht es ihnen?

2. What's up, man?

Jak se daří Vaší šabatce?

1. Wie geht es ihren Schabaterin?

2. What 'bout your babe, man?

Počasí je tu pěkné.

1. Der Wind weht hier ganz schön.

2. Fuckin' weather.

Kam jdete?

1. Deine Direktion?

2. Where do your feet take you?

Tam.

1. Dort.

2. Cake.

ZÁVĚR KONVERZACE (INTERVIEW CONSLUSION, SCHLUß)

Na shledanou.

1. Auf wiederexpedition

2. Get the fuck outta my eyes.

 

3x SKOL!

1. Drei Zeit SKOL!

2. Three times SKOL!

.

 

KPZ ve světě

aneb historie mediálních úspěchů

 

Vlastní zpráva

pohody průměrného letního dne, projela kolem po řece parta šílenců neúnavně obtěžujících každého vodáka i rybáře na břehu neustálým pokládáním nesmyslných otázek, pozdravů a žádostí o fotografování. Až po čase se podařilo objasnit jejich chování a rozpoznat smysl jejich existence v daném čase a daném místě. Jednalo se totiž o skupinu redaktorů regionálního plátku s názvem Mladý svět, kteří se snažili pozvednout pravděpodobně mizerný zájem veřejnosti o svoje dílo v letní sezóně přímou reportáží z vodácké dovolené na Vltavě. Jejich článek (ponechme stranou jeho kvality literární i obsahové) je asi prvním mediálním úspěchem, dá se přímo říci, že on spustil lavinu zájmu o nás. Proto zde, v nultém čísle občasníku, otiskujeme doslovný přepis části článku popisující výše popsané setkání, ovšem zamlženým pohledem štvance marně hledajícím senzaci a novinářskou bombu v situacích, které nemůže se svým přístupem nikdy pochopit.

      „Sledováním suchozemců ale ztrácíme cenné minuty a tak nás předjíždějí rafty plné zběsile pádlujících dětí. Ahóój, čau, dokonce dobrý den, míjejí nás. Za první zatáčkou je máme. Všechny. Pádlující děti, jejich mazácky pokuřující

     Myslím, že na jiném místě zmiňovaný erb by mohl být dalším dokladem dotyku klubu s okolním světem a zaujme důstojné místo ve sbírce zářezů na pomyslné pažbě popularity, na stejné úrovni s výstřižkem z Mladého světa a zvukovým záznamem z vysílání nejmenovaného kytkoidního rádia.

     Při příležitosti výročí založení Klubu vzpomeňme na některé historické události, jež předcházely myšlence uspořádání první polární výpravy na Rychnovský kopec. S jistou dávkou nadsázky lze za jednoho z předchůdců považovat expedici Medúza, na které se přímo podílela velká část budoucích účastníků historicky první polární výpravy na Rychnovský kopec. V roce 1999 došlo na řece někde v úseku mezi Českým Krumlovem a Zlatou Korunou k zajímavému setkání.

     Několik expedičních plavidel se zde setkalo se spřáteleným vorem vybaveným nábytkem na úrovni omšelého obývacího pokoje panelákového předměstského bytu II. kategorie, a přítomní kormidelníci se zdvořilostí sobě vlastní přijali pozvání na palubu za účelem umírněné konzumace části nadměrných zásob vody, chleba a ryb na voru uložených.

     Zatímco probíhalo toto setkání v přátelském a klidném duchu odpolední

 

 

kormidelníky i velitelské plavidlo. Pneumatiky, na nich vor, na něm chladící boxy s pivem, vedle křesílka a na nich vodácké velení. Těžká pohoda. Jen děti trochu posmutněly. Pochopily, že na oběd se pojede, až se všichni dospěláci občerství…“ (Mladý svět, srpen 1999).

     Tento zájem o dění v okolí Moravskotřebovska se projevil o nějaký čas později na webových stránkách nejmenovaného kytkoidního rádia. Nutno podotknout, že vyvolal u polárníků bouřlivou diskuzi, která vedla až k vzácné shodě nad doživotním vyloučením autora příspěvku z potencionálních členů Klubu. Vyskytuje se zde totiž  několik faktických chyb způsobených pravděpodobně nevzdělaností a arogancí autora, vysloveně urážející a nepřijatelná je ovšem jeho závěrečná část, kterou ani nelze více komentovat. Přesto je i tento text dalším důkazem medializace Polárních výprav a přinášíme jeho plné znění. Zajímavé je, že první identifikace se podařila na základě vyslechnutí dvou posledních vět příspěvku ve čtené, rozhlasové podobě velmi vnímavým zasloužilým polárníkem.

 

 

      „Vyrazit pěkně po svých na některou ze zemských točen, to byl sen nejenom Járy Cimrmanna, ale i party dobrodruhů z Moravské Třebové. Založili Klub polární záře a spolu s ním i stránku na adrese polarni.zare.zde.cz. Hlavní činností klubu je vyvíjení neuvěřitelných polárních výprav na Rychnovský vrch. Řeknete si, to by dokázal každý a snad máte pravdu, ale mě ti magoři docela pobavili. Možná vyloudí úsměv i na vaší tváři…“

(14. 5. 2001, Internetová Pavučina na Frekvenci 1, za měsíc květen připravil Lukáš Materna).

     Neusněme na těchto pofiderních vavřínech a následujme počin rodinných příslušníků souseda ženského lékaře. K dalšímu zviditelnění musí každý přispět svým dílem. Heraldik Hirš do svého ukázkového alba realizací vedle návrhu erbu Východočeského kraje určitě zařadí erb „Vpřed, tam k polím ledovým“, a při každé další zakázce tak bude nevědomky šířit slávu KPZ po celém Východočeském kraji. Následujme tento příklad. 

Skol!